Nedělní odpoledne bylo ve znamení dešťových mraků. Za 5 min 3 jsem stála sama u kostela s Moranou a cítila se divně. Trochu jsem si nadávala, že se s Moranou vůbec táhnu, za chvíli bude pršet a nikde nikdo. Morana stejně hořet nebude. Černé myšlenky se rozplynuly v okamžiku, kdy se na obzoru ukázala rodina Benedů. Tak teď už nás bylo 11. Vyrazili jsme a hned za rohem kostela stála rodina Jírů – takže účast větší než vloni Cestu k řece jsme si krátili hesly typu: Smrt nesem ze vsi, nové líto do vsi, buďte páni veselí, s červenými vejci, s žlutými mazanci… O závěrečnou řeč se postaral pan Jíra, kterého jsem chtěla překvapit nepřipraveného, ale zatím překvapil on mě. Proslovem se nenechal vůbec zaskočit. Bylo to fajn odpoledne, jaro už je tu, příští rok na viděnou!