Výhodou je, že si můžu napsat čistě subjektivní popis Stezky odvahy. Kolony, příprava stanu, roznášení svíček, uvádění pohádkových bytostí, volání na zvědavé účastníky, mega fronta, tisíc telefonátů a pak ten nádherný pocit z povedené akce. Účast opět předčila naše očekávání a opravdu se vyplatilo tu velkou frontu vystát. U pohádkových bytostí děti mohly plnit jednoduché úkoly např.: Nech si říct budoucnost, poslouchej Hejkala, přej si něco. Většina účastníků si však více méně užívala atmosféru pohádkového večera. Místo bylo krásné a když si vzpomenu na tančící Bludičku, pobíhajícího Hejkala nebo krásnou Upířici, tak se mi ještě teď tají dech. Bonusem byla Dryáda – duch stromu. Děti měly zaťukat na strom a poslouchat zda Dryádu uslyší, bohužel spala. Tak na tomto místě jsem strávila nejvíce času. Bylo skvělé sledovat děti, jak poslouchají a na strom ťukají. Co kdyby náhodou...Líbily se mi také reakce rodičů, kteří dětem vše poctivě četly a dokreslovaly tajemno večera.
Eva Kačerová