Stezka odvahy ve znamení Zpráviček na Déčku. Vypadalo to na poklidnou akci pro bandu místních dětí, tedy až do chvíle, než zazvonil telefon:"Dobrý den Dvořáková televizní studio, pořádáte dnes Stezku odvahy?" Krve by se ve mně nedořezal. Přes plačící dítě jsem odpověděla, že ano a tím pádem padly moje plány na kostým. Na místo děravých černých kalhot a kabátu jsem otevřela skříň se slovy:"Co nejlepšího tady mám na sebe?" Obvolala jsem rychle holky, aby se těšily na televizní vstup. Nejčastější odpověď "nikam nejdu" mi dodávala odvahu:) Za půl hodiny jsme měli začít vše připravovat a já jsem byla schopná jen telefonovat známým a kamarádům. To nejhorší teprve následovalo. Stezku jsme připravili a v 17.15 na mě mávala reportérka. Začala jsem vysvětlovat o čem ta naše akce bude. "To neříkejte, já se vás pak zeptám, jen to zbytečně budete říkat 2x!" Cože???Budu mluvit do televize a nemám připravený otázky???Samotnou mě pak rozhovor překvapil. Věty, které ze mě vylezly nedávaly smysl. Korunu tomu nasadil můj plačící syn v šátku, soucítil se mnou a nebo se chtěl taky prosadit? V pondělí jsem se chystala propadnout do Austrálie, ale naštěstí mě vystřihli:):):) Televizní vstupy musím ještě vylepšit:)